Solární elektrárny už v některých regionech nelze připojit do sítě

Někteří Češi, kteří si chtějí pořídit střešní solární elektrárnu, mají až do roku 2020 smůlu. Záleží na místu bydliště a distributorovi elektrické energie, asi v jedenácti okresech už je ale naplněn limit sítě a noví zájemci nemohou být připojeni.Nové elektrárny už v současnosti nelze připojovat v Karlovarském kraji, v západní části Ústeckého kraje a na západě Středočeského kraje. Do roku 2014 se nedostatečný prostor pro připojování týká i střední části Olomouckého kraje a severovýchodu Zlínského kraje. 

Česká fotovoltaická průmyslová asociace už prý ale jedná s distributory o možnostech připojování zdrojů, které nebudou ovlivňovat okolní distribuční soustavu. Za určitých technických podmínek by tak bylo možné připojit malé elektrárny i v těchto oblastech. 

„Jedná se hlavně o takové výrobny, které budou vybavené akumulací a budou zajišťovat to, že přebytečná energie nepůjde do sítě, ale půjde do akumulátorů, které samozřejmě tu svoji energii vydají například v noci,“ přibližuje člen představenstva České fotovoltaické průmyslové asociace Aleš Hradecký. Společnost ČEZ podle něj obdržela za leden asi 1300 žádostí o malou sluneční elektrárnu a společnosti E.ON bylo doručeno asi tisíc žádostí. Enormní zájem je podle jeho odhadů možné očekávat ještě měsíc a pak se situace uklidní. 

„Vzhledem k tomu, že máme za sebou téměř dva roky trvající stop stav, tak ten zájem je opravdu obrovský. Myslím si, že všichni ti, kteří v minulosti uvažovali o tom, že se stanou alespoň zčásti nezávislí na cenovém diktátu velkých energetických společností, tak si o svoji solární elektrárnu buď požádali, nebo o tom velice vážně uvažují,“ říká. 

Lidé si často rezervují víc, než potřebují 

Podaným žádostem bude vyhověno zhruba z 80 procent, myslí si Hradecký. Asociace zároveň apeluje na zájemce, aby si rezervovali pouze výkon, který chtějí skutečně využít. 

„Většinou z nevědomosti nebo ne moc velké praxe platí radši víc než míň a maximálně se to nevyužije. A to samozřejmě bere možnost těm ostatním žadatelům, kteří přijdou po nich, a než se vyjasní, kolik opravdu bylo nainstalováno, tak se ten výkon prostě vezme a to třeba úplně zbytečně,“ vysvětluje. 

Optimální výkon pro soukromou spotřebu je ovlivněn třemi faktory, dodává Hradecký. Jedním z nich je prostor na střeše. „To, co potřebuje běžná domácnost, běžný rodinný dům, tak si myslím, že se může pohybovat kolem 6 kilowatt instalovaného výkonu v solární elektrárně,“ uvažuje. 

Prostory pro nové projekty by podle něj mohl uvolnit nový zákon o podporovaných zdrojích energie. Politici prý stojí za myšlenkou, aby bylo možné připojit do sítě alespoň malé elektrárny pro domácnosti a malé firmy.  

„Zákon ale přináší jednu zásadní věc a to je návaznost na Národní akční plán, který jasně definuje, kolik a jakých zdrojů se může do jakého roku – Národní akční plán je situovaný do roku 2020 – kolik je možné zapojit a připojit a kolik procent z těch obnovitelných zdrojů, které budou instalované, bude mít nárok na podporu,“ dodává Hradecký s tím, že velký boom už se nevrátí. 

Návratnost investice do 15 let 

Energetický analytik J&T Michal Šnobr si myslí, že distributoři by mohli pouštět do sítě další drobné producenty solární energie, záleží ovšem na jejich možnostech na daném území. 

„V tom období roku 2009 – 2010 se tady vytratil zdravý rozum a to, co tady nastalo v oblasti solární energetiky, překročilo představy i ty nejhorší. A to jak odborníků, tak myslím že i té laické veřejnosti. A bohužel tím jsme si vytvořili limity. Takže dnes do sítě mohou přistupovat pouze malé projekty,“ vysvětluje, jak odvětví poškodil rozmach fotovoltaických parků a zpětný stop stav. Návratnost investice do malých solárních elektráren se teď podle něj pohybuje okolo patnácti let, což považuje za přijatelné pro celou společnost. 

„Stav se vyvíjí. Od doby solárního boomu v České republice cena panelů zase mírně klesá, nicméně výkupní ceny solární energie, teď mluvíme v případě, že ten provozovatel potřebuje nadbytek elektřiny dodávat do sítě, výrazně klesly. A to klesly z úrovní někde dvanácti korun na pět korun padesát, takže ta návratnost je horší,“ říká Šnobr. 

Rozvoj alternativních zdrojů do budoucna je podle něj otázkou diskuze nad koncepcí, která se rozvíjí v Evropské unii. Zatímco v Německu už dosáhly obnovitelné zdroje téměř 20 procent spotřeby, v ostatních evropských zemích prý taková podpora není. 

„Jsme ve stavu, kdy zdražení elektřiny, které přinesly solární elektrárny, fakticky spotřebitelé by nebyli schopni unést. To znamená část té ceny za ně dnes platí vláda ze státního rozpočtu. A to je problém i do budoucna, protože jde o rozvoj obnovitelných zdrojů, který stojí obrovské peníze, a v podstatě spotřebitelé musí platit. Některé jsou násobně vyšší než elektřina z jaderných, uhelných a jiných elektráren klasických,“ uzavírá Šnobr.